Měsíc

Zkusme se rozhlédnout po blízkém vesmírném okolí - po sluneční soustavě, abychom zjistili, jaký vlastně náš Měsíc je. Nahlédneme-li do tabulek, zjistíme, že většina planet nějakou tu oběžnici vlastní. Zásluhou neuvěřitelně pilných sond Voyager, Galileo a Cassini jsme se ale dozvěděli, že náš Měsíc patří spíše k fádnějším satelitům. Zvláště mezi Jupiterovými satelity najdeme fantastické světy plné barev a zajímavých útvarů. Vzpomeňme vulkanickou aktivitu měsíce Ió, atmosféru Titanu, bizarní povrch Mirandy nebo měsíc Triton, který svou barevností připomíná kouli růžového mramoru posetou bílými a modrými skvrnami. Podíváte-li se na našeho šedivého souseda, může vám to přijít líto. Přesto všechno ale u systému Země-Měsíc něco výjimečného najdeme: Když si totiž vybereme například Jupiterův Ganymed, který je největším satelitem sluneční soustavy, a srovnáme jeho hmotu se samotným Jupiterem, bude několikatisíckrát menší. Naproti tomu hmotnostní poměr Země a Luny je pouze 81:1. To Zemi s Měsícem pasuje spíše na dvojplanetu. Představme si, že jsme na oběžné dráze kolem Venuše: Jak bude Země s Měsícem vypadat, když budou nejblíže? Zemi uvidíme jako parádní hvězdu (- 7 mag), jejíž třpyt předčí jakoukoli jasnou hvězdu či planetu viditelnou na pozemské obloze. Zhruba půl obloukového stupně od ní najdeme další hvězdu, jejíž jasnost je srovnatelná s jasností Jupiteru pozorovaného ze Země. Asi už správně tušíte, že tímto objektem bude právě Měsíc.